Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kola 2007 - Labská cesta

28. 10. 2012

 

Cyklo výlet 299.7. – 30.7.2007 – Labská cesta
 
Účastníci zájezdu: Miloš, Ela, Elenka, Dan, Jana Francová, Pepa, Hanka a Hana
 
Sraz účastníků cyklistického výletu byl v 7:30 hodin u Herzogů. Po desetiminutové úpravě Elenčiny přilby se peleton vydal směr Kolín. V Kolíně na Kmochově ostrově na nás čekali Jana s Hankou. Přejeli jsme Labe a vydali se po cyklostezce směr Velký Osek – Libice-Poděbrady. Tempa se ujali mladí členové Daneček a Elenka, ostatní se jich stěží drželi. V Poděbradech „U Lupiče“ na nás čekala Hana Rovenská. Po mostě pro pěší jsme přejeli Labe na levou stranu a vydali se směr Nymburk. Tak na půlce cesty mladí členové posvačili a pokračovali v ďábelském tempu. V Nymburce jsme přejeli most a po pravé straně Labe dál pokračovali v cestě na Kostomlaty a Ostrou. V Ostré byla krátká přestávka u zahrady Botanicus. Naproti zahradě byl krámek s mýdly a tak všichni členové tento krámek navštívili, pokochali se vůněmi a někteří si i nakoupili. Po silnici jsme se pak vydali směr Lysá nad Labem, kde jsme se zastavili v Penny Marketu, abychom doplnili ještě nějaké zásoby. Pak jsme vyrazili hledat hospodu, kterou nám doporučili motorkáři v Ostré. Našli jsme ji v pohodě a tak jsme v hospodě „U Fotografa“ poobědvali. Během oběda se přehnala pěkná dešťová sprška. Výpravu chtěla opustit Hana Rovenská, ale ukecali jsme ji a tak se dala medovník a pokračovala s námi dál. Sjeli jsme zase k Labi a pokračovali směrem na Káraný. Před Káraným jsme po lávce pro pěší převedli kola nadrbou stranu Labe do Čelákovic (podle Ely Čmelákovic), kde nás opustila Hana Rovenská, která se vydala na vlakové nádraží a vyráží domů. Dále jsme pokračovali přes Lázně Toužeň a Brandýs, kde nás čekali schody, asi pod 70 stupňovým sklonem. Byl to asi nejtěžší 20 metrový úsek z celého dne. Společnýma silama jsme kola vytahali nahoru a pokračovali k Proboštským jezerům. Tam nás čekalo překvapení, kemp byl pustý, skoro bez lidí. Rozhodli jsme se, že budeme pokračovat dál, ale nejdřív se občerství v bufetu BAGETA. V bufetu to bylo jak u vyjedeného krámu, pomalu nic neměli a ještě dělali inventuru (čeho, když nic neměli?) Pokračovali jsme dál, ale začalo pršet, tak jsme to zapíchli v nejbližším lese. Míla našel optimální místo, udělali jsme z plachty stříšku, takový krmelec, že pod ním budeme nocovat. Z druhé plachty se udělal přístřešek, pod nímž se rozdělal oheň. Někdo si na ohni k večeři opekl špekáček, jiní povečeřeli něco studeného. Jelikož déšť neustával, tak jsme se od 7 hod jeden po druhém ukládali ke spánku do přístřešku. Nocleh byl sice pěkný, ale v Bermudském trojúhelníku. Z jedné strany byli slyšet stále jezdící auta, z druhé zase vlak, a aby to nebylo všechno, tak nad námi skoro celou noc létala letadla, byl to přistávací koridor na Ruzyni. Noc jsme přečkali, i když byl pěkný lijavec. Míla ráno rozděla oheň a připravil Ele a dětem snídani, teplé rohlíčky. Posnídali jsme, sbalili plachty a pomalu vyrazili k domovu. S větrem v zádech jsme jeli směr Lhota, Hlavenec, Otradovice, Káraný. Ela si chtěla dát ke snídani kávičku, ale ve všech těchto místech měli zavřeno, tak si musela nechat zajít chuť. V Káraném jsme se napojili na tu samou cestu, kterou jsme sem přijeli, a po ní jsme v opačném směru jeli zpět. U dvou pískovcových soch udělal Míla pamětní foto účastníků na mobil. Potom už se jelo směr Lysá nad Labem. Vítr sílil a byl čím dál tím studenější. V Lysé jsme se stavili na oběd, tentokrát v restauraci „U Václava“.  Tam se Ekla konečně dočkala svého kafíčka, tak to zatuplovala čajem a pronesla „škoda, že jsme nedojeli do těch Čmelákovic“, čímž ostatní pobavila. Poobědvali jsme, bylo to mnohem chutnější jídlo, i porce byly veliké, že někteří to měli co dojíst. Jelikož byla zima, tak jsme dlouho neseděli a pokračovali dál směr Ostrá, Nymburk a Poděbrady. Než jsme dojeli do Poděbrad, počasí se umoudřilo, a udělalo se hezky. V Poděbradech jsme víc než hodinu oseděli v zahradní restauraci. Někdo si dal kávičku, či pivíčko, někdo zmrzlinku či zmrzlinový pohár. Pak se vyjelo směr Kolín. Cestou z Poděbrad začalo Hanku bolet koleno, ale i s těmito problémy se vypořádala. Po chvilce odpočinku jsme vyrazili směr Štítary. Cestou nán na sídlišti opustila Hanka s Janou a zbylí členové pokračovali na Křečhoř. Ve Štitárech Danečkovi přestalo přehazovat a tak musel zbytek cesty dojet na jeden převod. Ani to mu nevadilo, naposled jsme uviděli u hrušky a pak až Herzogovi doma. Do Křečhoře jsme dojeli v půl páté. Za výlet jsme ujeli 158 km a až na to počasí se výlet vydařil
zapsal Taťka